Balkánské války
Balkánský svaz
Podnět ke vzniku bloku balkánských států, který byl později znám jako Balkánský svaz, dala Italsko - Turecká válka o Tripolsko v roce 1911.
Řada balkánských států chtěla využít toho, že z této války vyšlo Turecko oslabeno, k územním ziskům na úkor Osmanské říše.
Bulharsko se snažilo na společném vojenském postupu proti Turecku dohodnout nejprve se Srbskem. Na základě těchto jednání, byla 11.5.1912, ve Varně podepsána vojenská smlouva.
Bulharsko vedlo dále na toto téma i jednání s Řeckem, bulharsko - řecká vojenská smlouva byla podepsána 29.května 1912.
K Bulharsku, Srbsku a Řecku se 6.října 1912 připojila i Černá Hora a vzniklo uskupení později známé jako Balkánský svaz.
Každá z členských zemí Balkánského svazu sledovala své, často protichůdné, zájmy. Bulharsko mělo především zájem o přístup k černomořským úžinám a o získání Makedonie a Thrákie. Srbové a Černohorci chtěli přístup k Jadranu, Řekům šlo zejména o sjednocení všech území obývaných řeckým obyvatelstvem.
Vznik Balkánského svazu byl zpočátku podporován Ruskem, které ho chtělo využít k oslabení rakouského vlivu na balkáně. Tyto snahy, ze stejných důvodů, tiše podporovala i Velká Británie a Francie.
Tyto mocnosti však postupem času, tak jak se situace na balkáně vyvíjela, svůj postoj přehodnotily.
První balkánská válka
První balkánská válka začala 26. září 1912 černohorským útokem, 30. září předložily státy Balkánského svazu Turecku ultimátum, které Turecko podle očekávání odmítlo.
Do bojů se postupně zapojili i ostatní členové svazu. Nejpočetnější armádou přispělo Bulharsko, jeho více než 200 000 mužů útočilo ve dvou hlavních směrech. Hlavní bulharský útok směřoval na Konstantinopol, druhý mířil k Egejskému moři.
Spojená srbská a černohorská vojska obsadila Kosovo a část Makedonie. Řekové vedli hlavní útok na Soluň se záměrem ovládnout Egejské moře a jeho ostrovy.
Početně slabší turecká armáda nemohla těmto útokům odolávat a ustupovala téměř na všech frontách.
Vojenské úspěchy Balkánského svazu začaly postupně znepokojovat ostatní evropské mocnosti. Rusko se obávalo zejména bulharského ovládnutí Bosporu. Rakousko s Itálií mělo obavy ze vzniku velkého Srbska s přístupem k Jaderskému moři. Tento problém vyřešila rakouská diplomacie tím, že iniciovala vznik samostatné Albánie a požadovala stažení srbských a černohorských vojsk z tohoto území. Tyto rakouské snahy podporovala také Itálie. Rusko se v tomto sporu stavělo na stranu Srbů.
Začalo se schylovat k dalšímu konfliktu. Ten byl nakonec zažehnán na konferenci v Londýně. Ostatní evropské mocnosti uznaly samostatnou Albánii a cizí vojska se z tohoto území stáhla.
Velmoci se snažily situaci dál uklidnit a přinutily státy Balkánského svazu podepsat s Tureckem příměří.
K podpisu příměří došlo 3.prosince 1912, nejprve ho podepsalo Bulharsko, později se připojily i ostatní státy balkánského svazu.
3. února 1913 Turci příměří porušili a přešli do protiútoku. Ten byl rychle odražen a 14.dubna požádalo Turecko o nové příměří.
30. května 1913 byla v Londýně podepsána mírová smlouva.
Londýnskou mírovou smlouvou ztratilo Turecko všechna evropská území. Vymezení hranic, zvláště v Makedonii a Thrákii, vyvolalo však nespokojenost na straně Bulharska.
Druhá balkánská válka
Bulharsko, nespokojené s výsledkem První balkánské války, vyvolalo v polovině roku 1913 další konflikt, později známý jako Druhá balkánská válka.
V noci z 29. na 30. června zaútočila bulharská vojska v Makedonii proti bývalým spojencům, Srbům a Řekům.
Bulharská armáda, na rozdíl od první balkánské války, šla od porážky k porážce. Do konfliktu se zapojilo i Rumunsko, rumunská vojska začala rychle postupovat na Sofii.
Vzniklé situace využilo také Turecko, které porušilo příměří a znovu obsadilo některá území ztracená během první balkánské války.
Druhou balkánskou válku, kterou samo vyvolalo, Bulharsko potupně prohrálo a za pouhý měsíc, 29. července bylo donuceno kapitulovat, 10. srpna 1913 podepsalo v Bukurešti mírovou smlouvu.
Nevýhodným Bukurešťským mírem ztratilo Bulharsko nejen postatnou část území získaných během první balkánské války, ale i některá svá stará území.
Srbsko si udrželo značnou část Makedonie, Řecko jižní Makedonii se Soluní a západní Thrákii, Turecku musela být navrácena část východní Thrákie a Rumunsko získalo jižní Dobrudžu.
Balkánské války podstatným způsobem ovlivnily další vývoj Bulharska. Padlo více než 200 000 Bulharů, další statisíce se náhle ocitly na území cizích států jako občané druhé kategorie.
Patrně pod vlivem frustrace z neuspokojivých výsledků druhé balkánské války, opustilo Bulharsko svou původní zahraniční orientaci na Rusko a Srbsko. Svou pozornost začalo stále více obracet na Rakousko a posléze zejména na Německo.
Zřejmě to, Bulharsko přivedlo k tomu, že v obou následujících světových válkách stálo na špatné straně.